Václav Havel: Audience

V podání Divadla Na tahu

Kdy: 20:00

Kde: Nová budova Národního muzea, Vinohradská 1, Praha 1

Vstupné: zdarma

 

Václav Havel byl nejen disident a politik, ale také významný dramatik, který se svými hrami proslavil po světě mnohem dříve, než se díky víru historických událostí ocitl na Pražském hradě. Tento rozměr jeho osobnosti si proto připomeneme uvedením jednoho z jeho nejpopulárnějších kusů – hry Audience.

 

Na základě Havlovy zkušenosti z krátkodobého zaměstnání ve sklepích trutnovského pivovaru vznikla tragikomedie, jejíž základ v podstatě tvoří rozhovor mezi spisovatelem Vaňkem, koulejícím v pivovaře sudy, a jeho nadřízeným a současně nedobrovolným donašečem sládkem.

Doba je podivná, vše je na ruby. Každý se pokouší nějak přežít. Někdo má své zásady, kterými se snaží řídit. Jiného doba naopak naučila žít obratně bez „zbytečných“ zásad a principů. Oba vědí, co je to svinstvo, jenže se s ním každý vyrovnává po svém. Právě přesah tohoto dialogu, představujícího na jedné straně neodvolatelné principy a životní postoje spisovatele Vaňka a na druhé straně širokou možnost k jejich obcházení, dělá z Havlovy aktovky výsostně aktuální hru. Na jedné straně mravnost, na druhé nemravnost, obviňující mravného z nemravnosti. Přitom smutné postavě této hry donašeči sládkovi nejvíc „ubližuje“ jeho vlastní svědomí.

Audience byla původně napsána pro pobavení několika autorových přátel při jednom ze setkání zakázaných spisovatelů na chalupě Václava Havla na Hrádečku. Navzdory tomu byla záhy hrána v mnoha zahraničních divadlech. V Divadle Na tahu se dočkala svého uvedení již v létě roku 1976, při jedné z prvních zahradních slavností na Hrádečku.

 

 

Hrají:

Karel Beseda, Radek Bár

 

Režie:

Andrej Krob

 

Scéna:

Jan Dušek

 

Zvuk:

Tomáš Zika

 

Depresivní píseň:

hudební skupina OBŘÍ BROSKEV

 

 

Rozhovor s Andrejem Krobem

 

Oslavy Prahy: Audience se odehrává ve specifickém kontextu komunistického Československa. Čím to podle Vás je, že stále rezonuje i s dnešním publikem?

Andrej Krob: Na základě jak říkáte specifického kontextu se v Audienci v obecné rovině konfrontují dva lidské postoje. Na jedné straně neodvolatelné principy spisovatele Vaňka a na druhé straně široká možnost k jejich obcházení. Na jedné straně mravnost, na druhé nemravnost, obviňující mravného z nemravnosti. To dělá z Havlovy aktovky, myslím, výsostně aktuální hru.

OP: Řekněte, jaké to bylo, když byl Vašim hrám Václav Havel osobně přítomen. Kritizoval Vás? Snažil se zasahovat do Vašich inscenací?

AK: Byl jsem v šedesátých letech u všech světových premiér Václava Havla v Divadle Na Zábradlí. Jedné světové premiéry jsem se „dopustil“ sám se svým dodnes existujícím Divadlem Na tahu. V roce 1975 jsem inscenoval se svými přáteli od divadla Havlovu adaptaci Žebrácké opery. Z té doby existuje deset stránek autorových poznámek k jediné zkoušce, které se autor účastnil. Jako divadelník, který při psaní svých her prošel všemi divadelními profesemi, psal své hry s předem jasnou představou, jak je inscenovat. Jedním z důvodů byla obava z deformace smyslu hry. Brzy jsem pochopil oprávněnost této obavy a většinou jsem se řídil autorovými doporučeními. Téměř ve všem mezi námi panovala shoda. Václav Havel se většinou účastnil prvních čtených zkoušek a když měl čas, přišel na premiéru. Naposledy se tak stalo při mé inscenaci jeho Odcházení v Klicperově divadle v Hradci Králové.

OP: Uvedením hry Audience vzdávají Oslavy Prahy poctu památce prvního českého prezidenta, který zdaleka nebyl jen politikem, ale také tělem i duší divadelníkem. Jak Vy sám vzpomínáte na Václava Havla rok poté, co nás opustil?

AK: Nenazval bych to vzpomínáním. Václav Havel je dlouhá léta mezi námi přítomen především svými hrami. V Divadle Na tahu se jim programově věnujeme už téměř čtyřicet let. V současné době máme na repertoáru pět jeho her. V budoucnu se chystáme na další. Když si nebudeme s něčím vědět rady, obrátíme se na Václava. Má nás rád. Určitě nám dobře poradí…